Majetek jako past pro ducha!

Proč to nikdo nechápe?

Přemýšlel jsem nad tím proč nikdo nedokáže přijmout pravdu evangelia v České republice. Dokáže ji přijmout asi jen jedno procento lidí alespoň taková je moje statistika. Sedělo by to na verš:

(Matouš 7:13-14)

Vejděte těsnou branou, protože široká je [brána] a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!

Žeň je velká a dělníků málo je naprostá pravda, snad bych si dovolil říct, žeň je gigantická a dělník v nedohlednu. Proč tomu tak je? Co se to stalo? Přemýšleli jsme nad tím. A došlo mi to, můj přítel mě popostrčil a poukázal mi na pravdu, kterou sice znám, ale zapomněl jsem si ji spojit s realitou. Znáte příběh o bohatém mládenci?

Nedíval bych se ani tak na to kolik měl bohatý mládenec majetku. Zaslepení majetkem nikdy nevychází z toho jak drahý majetek je, ale spíše z toho co nabízí a jaký k němu mám vztah. Bohatý mládenec byl na tom vlastně hůře než dnešní obyčejný živnostník, který má prodejnu koberců v zapadlé části Prahy. 

Proč si to myslím? Proč to vím?

Když se podíváme na technologie a míru luxusu tehdejší doby konkrétněji roku 0. Můžeme si uvědomit, že toto období mírou pohodlí, luxusu a vymoženostmi nesahalo ani po kotník dnešnímu luxusu, pohodlí, automatizaci a tomu, co si jako běžný smrtelník může dopřát. Kristus byl mistr zkoumání srdce a tak věděl, že bohatý mladík tehdejší doby jistě nevejde do království nebes. Řekl dokonce, že spíše projde velbloud uchem jehly. On nechtěl Krista následovat, jelikož měl něco co mu to nedovolilo, je to to stejné, co dnes nedovoluje křesťanům naplno následovat.

Pojďme se podívat co ale ve skutečnosti měl a co má dnešní člověk.

Rok 2021 (Střední finanční třída)

Vstanu, vzbudí mě nový iPhone, dám si snídani, vajíčka se slaninou, pomerančový džus a kafe. Dám si boty od nike a sednu do svého nového vozu, pustím si přes spotify playlist nejnovějších hitů, zapnu klimatizaci, dám si iqos a užívám si masáž sedaček. Přijedu do práce nebo do své firmy, sednu ke stolu a začnu pracovat. Ve 12:00 si objednám přes dámejídlo svíčkovou a pracuji ještě nějakou dobu. Jakmile skončím přijedu domů, zajedu si do fitka, do solárka a pak si jdu zaplavat. Večer si dám s ženou sklenici vína ve vaně a k tomu hrozny. Zapnu si bublinkovou masáž a užívám si krásnou relaxační hudbu z repráku od bose a červené osvětlení v koupelně. Podíváme se na 8k televizoru na skvělý seriál přes netflix. Pak si lehneme na polštář z paměťové pěny a zakrijeme se dekou, posloucháme jazz a usínáme. O výkendu zajedeme na nákupy do obchodního centra, dáme si oběd a v neděli jdeme do církve.

Rok 0 (Bohatý mládenec)

Nakupuji zboží ve 40 stupňovém vedru. Jsem spálený jak lívanec. Jakmile nakoupím jedu s vozem a povozem do dalšího města prodávat. Bez klimatizace, bez spotify, bez vychlazeného pití, nikde není McDrive, tak Nakoupím jídlo, maso, chleba, ovoce, můj otrok mi připraví jídlo, sednu si na nepohodlnou židli a pojím. Pak spočítám kolik jsem prodal, kolik nakoupil. Pokecám s přáteli u vína a večer si jdu lehnout na příšernou postel ze které mám záda jako paragraf. Ráno mě vzbudí otravní ptáci a vedro. O víkendu jdu s dětmi do chrámu a pak zase nakupovat. Pokud je mi vedro, mohu si udělat vějíř z listů a nebo si zvyknout. Mám dobytek na který mohu koukat a taky nějaký ten zlatý džbán do kterého si naliju víno. Ale je to trochu nuda. Nejsem ani faraon, ani císař, ale jen bohatý mládenec.

Nedá se to srovnat, dnešní průměrný Evropan se nachází v té škále luxusu na daleko vyšší příčce. Nebavím se o miliardáři, ale o běžném člověku. Problém je v tom, že i obyčejný dům a obyčejné auto se stává často modlou. Rodina a kariéra je na prvním místě a do toho všechen ten luxus. Ty mašinky, ty aplikace, ty kreditní karty, ty skvělé věci. Každý kdo nás obsluhuje je náš otrok. Každý, kdo nám nalije víno je sluha. Člověk si to nechce přiznat, nevidí to, každý si totiž říkáme, že máme jen obyčejné věci, chceme totiž víc, nestačí nám to málo. Nestačí nám trochu a to co máme nám připadá jako nic. Zvyk jde proti nám a jsme tak trochu v pasti, která nejde vidět.

Společenské postavení je jen iluze, ale to co hraje roli je pohodlí a funkcionalita.

Jestli o tom bohatém mládenci můj mistr řekl, že spíše projde velbloud uchem jehly, tak k dnešnímu Evropanu se snad dá říct, spíše mi měsíc spadne do kafe než Evropan uvidí pravé evangelium.

Až když se odpoutáme uvidíme pravdu. Když jsme připoutáni nelze pravdu spatřit.

Kdyby přece jen někdo chtěl pravdu spatřit. Dejte si 40 denní půst o vodě, čtěte nonstop bibli a pak se podívejte na svůj život. Budete zděšeni.