Měl by každý prodat majetek a následovat?

Tato otázka je nám často pokládána. Odpověď na ni je velmi prostá. Aby jsme se mohli podívat pod pokličku reality, musíme vnímat ne jen očima, ale především duchem. Tento pohled nám pomůže najít pravdu. Problémem věřícího není majetek samotný, jelikož ten nic neznamená. Je jen zformovanou a upravenou hmotou. Tak, jako je naše tělo hmota i majetek je pouze hmota, která se obrátí v prach. Důležitý je duchovní vztah k majetku a časový vztah k péči a údržbě o majetek.
Jiným slovy, pokud cítím povolání jít následovat Krista a můj majetek mi nebude bránit v následování, pak jej nejspíš nemusím prodávat, jelikož mi nebrání v práci pro něj. To, co mi ale může bránit, je můj duchovní vztah k majetku.
Majetek je něco, co mi může zaslepit zrak. Sami si položme ruku na srdce, kolik času věnujeme svému zaměstnání nebo podnikání? Kolik času věnujeme péči o rodinu? Kolik času trávíme péčí o dům, auto nebo své tělo? Co uděláme s těmi penězi, které dostaneme na výplatu? Co uděláme se ziskem ve své firmě? Kam plyne směr toho, pro co jsme pracovali? V tomto najde každý odpověď. Pak do toho všeho postavte Krista a zkuste se reálným pohledem zkritizovat a říct si, čemu ve svém životě dávám více času a úsilí?
Je to pán Ježíš Kristus nebo je to něco jiného?
Nikdo ale nemůže řešit svůj život na plné obrátky a do toho následovat Krista.
(Matouš 6:24-25)
Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
Sami jsme byli svědky toho, jak spousty věřících upřednostňují péči o hmotné věci, ale říkají, že už Kristu slouží. Jak je tedy možné, že ti služebníci Boží, kteří se zřekli sebe, svého majetku a poznali pravdu, přináší větší ovoce než ti, kteří se o majetek tak vehementně starají? Je to náhoda? Jistě že není.
Každý má svou vlastní zodpovědnost před Bohem za to, že pravdu nehledá. Ale právě učitelé v církvích jsou nejvíce na vině dnešnímu směru, kterým se udává církev.
Ten směr je prostý. Dělej si svou práci, starej se o rodinu a do toho pojď sloužit tak, že budeš další lidi zvát do církve a říkat jim o Kristu. To z tebe dělá učedníka. Měl by jsi samozřejmě dávat desátek, aby jsi podpořil Boží dílo a i ti, které přivedeš, by měli dávat desátek, pokud chtějí obdržet Boží požehnání. Samozřejmě dobrovolně. Jak daleko je toto od toho, co vyučoval náš pán Ježíš Kristus, který přišel v těle?!
Spaseni sice nejsme na základě práce pro Boha, spasen je ten, kdo příjme Krista jako spasitele a křtem vyzná světu, že on je jeho Pán.
Spasení není naše zásluha, ale ten, kdo se nechá pokřtít právě tím křtem stvrzuje, že nechává svůj život ve vodě a narodí se Kristus, který je od toho okamžiku Pánem jeho života. A co dělal Kristus? Stavěl si dům, kupoval si auto? Staral se o rodinu?
Pokud máme Kristova ducha, znamená to, že jeho duch nás vede tam, kam by on sám šel. Položme si otázku, kam šel Kristus? Nešel on snad ke ztraceným ovcím?
Proč by najednou přehodnotil a měl zájem na našem pozemském bohatství, když moc dobře ví, co náš čeká v nebi? Vždyť na zemi jsme cizinci bez domovského práva, jelikož náš domov a náš skutečný život započne až v nebi a na nové zemi. Tak mluví Boží slovo.
Zásadní problém je nevíra v pravé Kristovo učení a zaslíbení dokonalého života po obnově všech věcí na konci věků. Jakoby jsme zapomněli, že život na zemi je jen pára nad hrncem, která se rozplyne za pár let. Proč všichni řešíme, jestli máme něco prodat nebo ne? Proč to řešíme a jsme stále jako pohané? Odpověď je prostá a sami moc dobře víte, že je to pravda. Milujeme svůj život na zemi více, než pána Ježíše Krista, který přišel v těle na zem. Na břehu Galilejského moře zazněla poprvé ta krásná věta, která zní dodnes - následuj mě. A my ho následujeme tak, že žijeme jako pohané. Je to v pořádku? Pokud budeme chtít slyšet, že je to v pořádku, jistě najdeme spousty učení, která poukazují na to, že to stačí. Ale co Kristus a jeho slova? Proč se zmiňuje o zapření a proč se zmiňuje o následování? Je to jen metafora? Je to řečeno jen tak?
Kdo hledá najde a kdo tluče tomu bude otevřeno!
Podtrženo sečteno.
Prodat majetek by měl jen ten, komu majetek brání sloužit Kristu na 100%!
Dále by měl prodat majetek ten, kdo v žádném případě majetek prodat nechce!
Pokud něco prodáte dejte to chudým. Pak ho pojďte následovat!
Ten, komu na majetku nezáleží, ať si ho nechá a jde následovat Krista, aby se v ten den mohl hrdě postavit před Boha a říct, snažil jsem se udělat to a ono, nesl jsem tvé evangelium. Přinesl jsem alespoň jednu hřivnu. Aspoň někdo se zachránil. Nezakopal jsem ji Pane. Tady máš tu svoji a navíc ještě jednu!
Hlavně následujme Krista, to je to hlavní!