Skutečný výklad podobenství o hřivnách

Tradiční a všeobecně uznávaný výklad tohoto podobenství o hřivnách spočívá v tom, že si drtivá většina věřících myslí, že jsou to naše přirozeně vložené obdarování jako je smysl pro byznys, umění hrát na hudební nástroj nebo talent tančit či připravovat kávu. Určitě je dobré, když rozvíjíme své talenty. Jako osobnost z toho máme užitek a i radost. Jistě tím potěším i ostatní. Nicméně, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že se jedná o podobenství, tak hlavní směr je ten, že pán, který dává svůj majetek sluhům, sám rozděluje tak, jak se rozhodne. Což dosti připomíná charakter rozdělování moci, který můžeme pozorovat v prvním listu Korintským uvedený níže.

Tou hlavní hřivnou, kterou má každý, je pravé Kristovo evangelium, naše svědectví a samozřejmě duchovní dary. Hřivna je to, co má přímý vliv na záchranu dalších lidí, ne náš talent, který nám byl dán!

1 Korintským (12:4-11)

Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce. (tak jako pán, když odjel a rozdělil)

Pokud vezmu v úvahu podobenství o pánovi, který odcestoval a rozdělil něco, co může přinést užitek, tak nemusím být Einstein abych viděl souvislost v tom, kdy Boží duch rozdává obdarování. Pak se jednoho dne vrátí a bude účtovat.

Nyní se mi nabízejí dvě cesty. Jedna je, že mám dar hrát výborně na kytaru a hraji v církvi. Opírám se ale o skutečnost, že je to má přirozenost, moje radost. Což je ale zase v rozporu s křížem učedníka, o kterém se Kristus zmiňuje v Matouši uvedeném níže.

Matouš 10:38

Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.

Pokud půjdu rozvíjet svůj přirozený talent, který mě baví, jsem zase pramálo daleko od sebezapření, které je vysvětleno v každém evangeliu a vylíčeno i jako nalezení své duše nebo ztráta vlastní duše.

Matouš 10:39

Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.

Jestliže se podívám na Boží charakter a připustím si tu nezaměnitelnou skutečnost, že Bohu záleží především na záchraně lidského ducha pro život věčný, tak z listu Korintským mohu vyčíst, že je to ke společnému užitku.

1 korintským 12:7

Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku.

Na slovo společný užitek se mohu dívat s pohledu, že se jedná o užitek vyšší a cenný, užitek, který má sloužit především pro záchranu, ne pro pobavení nebo zpříjemnění atmosféry.

Pokud se podíváme do Písma vyčteme zde, že církev rostla především díky osvobozování, uzdravování, prorokování a skrze sebezapření jedinců, kteří obdrželi dary Ducha svatého, které ke společnému růstu aplikovali.

Hraji na kytaru, je to krásná činnost, ale jaký přímý vliv může mít na záchranu lidí? Pokud mám talent malovat obrazy, jaký přímý vliv to má na záchranu lidí? Pokud umím vařit skvělou kávu, je to úžasné, protože dát si po ránu espresso je nádhera, ale jaký přímý vliv to má na záchranu lidských životů před odloučením od Boha?

Stálo by Kristu za to, aby mluvil o našich přirozených talentech, když na jiném místě říká, že kdo nalezne svou duši, ten ji zahubí?

Vím z vlastní zkušenosti, jaké to je najít svůj talent a chtít tím sloužit Bohu. Člověk se najednou pohybuje na velmi tenkém ledě, kdy může sklouznout k tomu, aby se jeho talent stal jeho modlou. Případně, aby se udržoval ve vlažnosti, že jednoměsíční služba v církvi, například zvedání židlí, je to ono a stačí to tak. Navíc to má zase sebemálo podobnosti se sebezapřením o kterém mluví Kristus.

Konečný verdikt k tomuto podobenství je nakonec velmi jasný. Pokud zakopu svůj talent kázat evangelium, uzdravovat nemocné, vyhánět démony, jen proto, že jsem se bál, i když Boží slovo říká na mnoha místech neboj se, pak je to jistě důvod k tomu, aby mě Kristus vyhodil do venkovní tmy, jako neužitečného služebníka.

Ale co by to bylo za Boha, kdyby mě tam vyhodil jen kvůli tomu, že jsem uměl hrát na kytaru a nedělal jsem to.

V prvním případě by mě potrestal za to, že i přesto, že mám schopnost zachraňovat lidské životy - neudělám to.

Ve druhém jen za to, že někde v nějakém sále nehrála kytara D Dur. Vidíme ten rozdíl?

V církvi jsou bezpochyby užitečné i činnosti, které vypadají jako méně podstatné. Nicméně to nic nemění na tom, že to hlavní je to hlavní.

A proto je podobenství o hřivnách podobenství o tom, jak nakládáme s tím, co má přímý vliv na budování Božího království na zemi. Nemusím být Bill Gates, abych pochopil, že příprava kávy nemá přímý vliv na budování Božího království. Je to jen doplněk pro zpříjemnění atmosféry při poslechu výkladu slova, které jako učedník nepotřebuji, jelikož mám Ducha svatého. Tento názor se opět opírá jak jinak než o Boží slovo z prvního listu Jana.

(1. List Janův 2:27-28)

Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu.

Nedělní církev, jak ji známe dnes, je nutné označit jako informační stánek, případně vyučování pro lidi sympatizující s tématem Bůh. Pravý učedník zde nenalézá duchovní atraktivitu a odpadá k vlastním zájmům a zálibám. Proto Kristus řekl, jděte raději ke ztraceným ovcím z rodu Izraelského, což jsou lidé vyvolení Bohem, kteří namísto, aby se zabývali tlacháním Farizeů, si raději dají litr vína na rohu, jelikož pak alespoň zažijí něco nadpřirozeného, jako je třeba vlnící se schody nebo rozmazaný obličej kolemjdoucího chrámového sluhy.

Pokud někdo chce oponovat, že součást Boží církve musí být i káva a hra na kytaru, kde to naleznu v Písmu svatém?

Ale na několika místech se dočtu, co jako učedník mám dělat a co dělat nemám.

Dostáváme se ke srovnávání nepodstatného s tím hlavním a právě to je to, o co někomu jde. Kdo je ten někdo?

Není to snad ten, kdo se odjakživa snaží to hlavní představit jako něco na čem nezáleží?

A zde zase narážíme na charakter Ďábla, který toto udělal, když zpochybňuje jedení jablka ze stromu poznání.

Pokud mám duchovní zrak a dovedu rozpoznat charakter duchů, pak vidím, že skutečnost říkat o něčem, že je to něco jiného, než co je psáno a řečeno Bohem, je jak jinak než odhalitelnou stránkou Satana, který svůj směr nemůže zamaskovat před tím, kdo má poznání od Ducha svatého, k tomu, aby odhalil lež a řekl pravdu.

Podtrženo a sečteno, pokud je to přirozený talent, pak je jeho podprahový směr něco jako - buď v klidu a zapoj se jak umíš.

A pokud je to dar vykonávat to co Ježíš, nutí mne to se probrat a začít s plným úsilím pracovat na Božím díle.

Teď je otázka, chce Kristus, aby jsme pracovali s plným úsilím na Božím díle?

Pokud řeknu ano, pak podobenství o přirozených talentech ztrácí smysl. Pokud řeknu, že ne, pak mi to dovoluje si ponechat představu o tom, že podobenství o hřivnách vypovídá o hře na kytaru, přípravě kávy a dalších činnostech.

A nakonec, když vezmu v úvahu povahu celého Božího slova, kdy od počátku Bůh jako Otec i Syn kárá lidi za jejich zatvrzelé srdce a za jejich vlažnost a odvrácení, nabízí se nám všem pravda o tom, že podobenství o hřivnách je podobenství o tom, že se máme probrat, zapřít sami sebe a jít pracovat na tom, co nám bylo svěřeno. Hlavně evangelium, které máme šířit všichni do jednoho.

Kdybych se na to dokázal dívat jako pětileté dítě, pak bych nemusel vytvářet složité psychologické konstrukce, které odhalí pravdu o tom, co stojí v písmu svatém. Místo toho bych si mohl říct, znamená to, že mám makat pro Boha naplno a Amen!