Jak jsem objevil tajemství Bible?

Abych mohl nastínit o co jde, musím vám povědět něco ze svého života. Mnoho z vás by čekalo, nějaký tajemný verš ze Starého zákona, který spojím s veršem z Nového zákona a objevím skrytý poklad nebo nalezení souvislosti v číslech kapitol a tak dále. Musím vás zklamat. To největší tajemství Bible, je dokonalé pochopení jejího obsahu v praxi. Jsou čtyři skupiny lidí. První si myslí, že nechápou nic, druzí chápou jen něco, třetí si myslí, že rozumí všemu ale neví nic a nakonec ti, kteří rozumí dokonale a aplikují to do života. Chceš patřit do poslední skupiny? Pak tě bude tento článek velmi zajímat.

Podobenství a přirovnání jsou ty nejlepší nástroje, jak v tělesném světě vysvětlit duchovní obsah. Začneme s tím, že si to celé přirovnáme na něčem, co známe.

Předpokládejme, že se zajímáš o lyžování. Víš o tom všechno a jsi v tom celkem dobrý, máš mezinárodní trofeje a občas závodně lyžuješ. Soused od vedle ti ale přinese k narozeninám knihu o houbaření, začne ti povídat jak super jsou ty bedly a suchohřiby.

Tvoje mysl je nastavena na lyžování. Je v tom adrenalin, zážitky, kochání se horami a přírodou. Miluješ to, ale houby? To ti nějak nesedí. To je spíš pro důchodce. Ty jsi mladý a nevidíš jediný důvod, proč sbírat houby, když v Tescu koupíš žampiony za pár korun. To je pěkná nuda chodit po lese s košíkem a hledat na zemi. Připadáš si jako divočák a nudíš se k smrti.

Jenže uběhne pár let, zestárneš a s rodinou si koupíte chatu na Šumavě, kde jsou kolem lesy a pohoda, která nemá konce. Po týdnu si na chatě řekneš, co dál? Zajdeš do lesa na procházku a po cestě najdeš krásné hříbky. Jedny začnou modrat, další mají v sobě červy, jedny jsou jedovaté, další zase halucinogenní. Nevyznáš se v tom, ale pár praváků si sebou odneseš a večer si uděláš výbornou smaženici.

Celé to kouzelné houbaření tě uchvátí a staneš se vášnivým houbařem. Nikdy by jsi to nečekal, ale život to připravil a samo si tě to našlo, ani nevíš jak.

Najednou, když se z Šumavy vrátíš domů, nalezneš v polici tu starou knihu, kterou ti daroval ten ještě starší soused, kterého jsi celou tu dobu potkával v domě. Ta kniha najednou změní význam, už se v ní nepojednává o té nudné vzdálené činnosti, kterou jsi si ani neuměl představit. Ale najednou se v ní setkáváš s něčím, co tě samotného potkalo v životní situaci. Zjišťuješ triky a poznatky jak a kde houby najít, jak poznat ty, co jsou k jídlu od těch jedovatých a celá řada dalších informací, které na chatě s radostí využiješ.

Co se změnilo? Změnil se obsah knihy? Naprosto ne, ta ležela celou dobu netknutá na polici. Změnil jsi se ty. Něco tě potkalo. Život připravil sled událostí, které napomohli tomu, že jsi knihu otevřel a poznání z ní pramenící jsi využil.

Tento příklad mi nejvíce připomíná to, jak jsem četl Bibli v minulosti a jak ji čtu dnes. Psalo se tam o nějakém následování to jsem přece dělal, každou neděli jsem následoval. Dále se tam psalo o nějakém Pavlovi, kterého pronásledovali, no jasně to bylo tenkrát. Taky jsem tam četl o půstu a jiných kravinách, které mi vůbec nedávaly smysl. Hlavně tam pořád někdo říkal ať ho následuji a ať se zapřu. Vždyť to, že mám zablokované porno stránky a smazal jsem číslo na dealera marihuany je sebezapření.

Pak se ale něco v mém životě změnilo. Přestala mi fungovat moje firma, když začal coshit-19 a já se ocitl v obýváku s tisíci otázkami. Začalo mi docházet, že stavím na písku. Že přes všechny ty zakázky a peníze jsem neviděl pravdu. Najednou, když jsem se dokázal zastavit, všechno bylo jinak. Vzpomněl jsem si na to, že jsem vždycky chtěl najít pravdu a toužil po Bohu, ale nefungovalo to. Mohl jsem si za to sám. Nehledal jsem dostatečně dlouho. Pak jsem otevřel Písmo a četl jsem slova Ježíše Krista, které padaly hluboko do mého nitra. Nemohl jsem to ignorovat a cítil jsem, že mě Ježíš volá, mě osobně volal, abych šel za ním. Které slova to byly? Bylo jich více, ale jedno mi nedalo spát.

(Lukáš 14:33)

Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.

Nevěděl jsem, jak na to reagovat. Bylo to tak silné volání, že jsem nemohl spát ani jíst. Nemohl jsem si zavírat oči, když ke mě mluvil. To slovo zůstávalo ve mě jako trn. Můj příjem se ocitl na nule a východisko z mé situace bylo snad jen jedno. Snížit náklady a moje milované studio přesunout do jiného prostoru, který je daleko levnější, než můj pronajatý dům a tam žít. Vůbec by mi to nevadilo, dříve jsem to tak měl a mohl jsem dál pokračovat v mé kariéře hudebního producenta, která poslední dobou začala gradovat přesně tak, jak jsem si představoval. Pracoval jsem už na projektech s kterými jsem byl spokojený. Měl jsem za sebou práci s nejlepšími v naší zemi, vystoupení na největších festivalech u nás a vydanou hudby na zahraničních vydavatelstvích. Moje hudba se hrála občas i v rádiu nebo v televizi. Začali mi chodit i nějaký kačky za prodeje a vystupoval jsem jako dj v jednom z nejlepších clubů na světě. A měl jsem z toho obrovskou radost!

Občas jsem dělal i nějaký střihy zvuku a další zakázky pro firmy. Měl jsem profesionálně řešenou akustiku a disponoval jsem studiovým vybavením, které neměl každý. Hlavně mé milované studiové monitory v ceně automobilu. Dal jsem do toho všechno. Dokonce jsem obětoval i Boha a manželství. Každý den jsem makal 8 až 12 hodin. Byl jsem ve studiu pořád. Platil jsem si zahraniční kurzy a školy, objednával jsem si software z Holywoodu, který používají jen ti nejlepší.

Bylo to moje všechno, byl to celý můj život. Už od 16ti let jsem měl ten sen a kdyby mi někdo tenkrát řekl, že se dostanu tam, kde jsem byl, nikdy bych tomu nevěřil! Žil jsem to, miloval jsem to, byl jsem to já a celou tu dobu jsem měl velmi vysoké cíle. Všechny své sny, které jsem měl předtím, jsem si splnil. Nebylo nic, co by se mi nepovedlo dosáhnout. Plnil se my každý plán tak, jak jsem chtěl. Byl jsem workoholik. Jsem tak stvořený, když něco dělám, chci být velmi úspěšný. Nespokojím se s průměrem  - ani náhodou. Nevím, zda-li bych dosáhl toho, co jsem měl v plánu, ale už jen přibližovat se k tomu, mě fascinovalo. Chtěl jsem se prosadit na mezinárodní úrovni v mém žánru, kterým byl elektronický žánr tech-house. Byl jsem DJ, producent a sound engineer. Občas jsem dělal i ghost produkci nebo mixdown a mastering. Dokonce ti, které jsem dříve považoval za legendy a slyšel o nich v rádiu nebo je viděl v televizi, se mnou spolupracovali a někteří ode mě chtěli, abych jim pomohl s finálním mixem. Žil jsem svůj sen.

Ale díky tomu všemu, co se po světe začalo dít (covid) jsem pochopil, že moje cesta je moje, není to cesta, o které mluví Kristus. Pak jsem otevřel Písmo a četl jsem. To, co jsem četl mě zděsilo. I když jsem miloval svou kariéru, tak jsem vždycky chtěl jednu věc, která pro mě byla nejdůležitější ze všeho. Aby jsme já a moje milovaná žena po smrti došli k tomu, kdo nás stvořil. Otevřel jsem Písmo a začal jsem brečet, když jsem to četl:

(Jan 12:24-25)

Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost.

Říkal jsem si, to je blbost to není možné, vždyť tak mi to nikdo v církvi nevysvětloval, nikdo to takhle vážně nebral. Modlil jsem se a dál hledal Boží vůli a Pán mi ukázal další texty, u kterých jsem málem zkameněl. Hledal jsem totiž pravdu.

(Marek 8:34-38)

Ke svým učedníkům přizval ještě další lidi a kladl jim na srdce: "Kdo mě chce následovat, musí odložit své vlastní zájmy, nést kříž svých nesnází a utrpení a ve všem následovat můj příklad. Kdo si život a jeho radosti chce zachovat za každou cenu, ten přijde o všechno. Kdo se však všeho zřekne pro mne a moji nabídku, najde pravý a věčný život. Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, a pravý život promarní? Dostane snad ještě jednou takovou příležitost? Jestli se někdo stydí za mne a za má slova před nevěřícími a hříšnými lidmi, za toho se také já budu stydět, až se vrátím se svatými anděly v slávě svého Otce.

Tady jsem už začal chápat, co se po mě žádá. Modlil jsem se pořád dokola jak to je myšleno a co mám dělat. Nevěděl jsem, jestli studio přesunu jinam a přestěhuji se nebo co bude. Když jsem se pak začal Boha ptát na otázky a hledat pravdu, narazil jsem při procházkách přírodou na myšlenky, které jsem nikdy předtím neznal. Bůh se mě dotkl a mluvil ke mě takovým způsobem, který jsem neznal. Celou tu dobu mi kladl na srdce, abych poslouchal to, co říká Kristus v Písmu svatém a naplnil to.

Pochopil jsem, že duchovní svět je realita a pochopil jsem, že to, co vidíme očima, je jen projekce skutečného světa, který leží v duchu. Že to skutečné je uvnitř, ten skutečný svět nejde vidět. Poslední dny ve studiu ke mě přišel Duch svatý a udělal jsem svůj poslední track, který jsem nikdy nevydal. Je to můj oblíbený track, protože když jsem ho dělal, tak on byl semnou. Seděl vedle mě ve studiu. Nemohl jsem popřít, že tam byl.

Bůh ke mě v těch dobách velmi silně mluvil a já jsem pochopil co mám udělat. Jednoho dne, kdy jsem s ním mluvil téměř tváří v tvář, byl tak blízko a mluvil tak zřetelně, řekl jsem mu, že mi natolik záleží na věčném životu. Dal jsem mu své slovo a řekl jsem ,,všechno to položím'' moc dobře jsem věděl, že celý můj život stál na písku. Ale ta kariéra pro mě znamenala všechno. Řekl jsem Pane, když to položím, věřím, že si mě budeš používat, ale je to pro mě těžké zahodit něco, co byl celý můj život a už 12 let. Pomohl mi v tom. Jeho slova jsem vzal vážně a začal jsem hledat, kde začít. I když jsem mohl pokračovat, nechtěl jsem, něco se změnilo. Prodal jsem celé studio, všechno vybavení domu, auto a všechny hlouposti, které jsem nepotřeboval.

Po týdnu intenzivních modliteb a půstu jsem zjistil, že mám dělat to, co Kristus. Nic víc, nic míň. A tak se taky stalo.

(Matouš 10:25)

Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, tím spíše jeho čeleď!

Najednou po týdnu jsem se setkal s člověkem, který měl dva démony. Nečekal jsem, že to začne takto rychle, čekal jsem spíše něco víc klidného. Nikdy jsem démona neviděl a už vůbec ho nevyháněl. Když pominu to, že jsem byl vyděšený, tak Duch svatý ke mě promluvil a řekl ,,buď v klidu, vyženeš ho ven''. Když jsem si vzpomněl na Boží slovo, tak jsem udělal přesně to, co Kristus. Přikázal jsem mu, aby ve jménu Ježíše Krista vyšel ven. Stalo se tak. Najednou jsem pochopil, že moje služba právě začala. Sice úplně jinak, než bych čekal a za tak zvláštních okolností, že se mi tomu nechtělo věřit, ale stalo se tak. Když jsem během týdne objevil celou řadu dalších darů, byl jsem překvapen.

Když se někdo vedle mě modlil v jazyku, přesně jsem věděl, co to znamená. Nedovedu to popsat, ale každý jazyk, který je od Boha umím vyložit. Když jsem šel po obchoďáku, přesně jsem viděl kdo má démona a kdo ne. Modlil jsem se za nemocného a ten člověk byl okamžitě uzdraven. V tu chvíli jsem začal ještě více studovat Písmo a prosit Pána, aby mě změnil do té podoby, ve které mě chce mít.

Začal mi ukazovat mé chyby a celá Bible mi začala dávat smysl. Ale jedno tajemství mi nedalo spát. Začalo mi docházet, že když jsem se vzdal svého života a Bůh mi dal takové dary, tak je dá i každému jinému, kdo se vzdá svého života.

Já jsem už nebyl já, každý sen zmizel, každý nárok byl zapomenut, moje plány byly pryč. Začalo mi záležet jen na jednom - aby co nejvíce lidí bylo spaseno. Byl to obrovský paradox. Kdyby jste mě znali, věděli by jste, že jsem byl ten největší sobec ve střední Evropě. Najednou mi záleželo víc na druhých než na sobě. Duch svatý byl ve mě a já v něm. Cítil jsem dost zřetelně jeho povahu. Víc než dost jsem si uvědomoval jeho srdce, které mě obklopovalo. Dokonce jeho mysl jsem na půstu začal vnímat.

Věděl jsem, že musím jít k lidem a říct jim, že se taky mají vzdát svého života pro Krista a začnou se dít věci. S jistotou jsem věděl, že všichni budou nadšeni. To jsem ještě měl iluze :-)

Když jsem navštívil asi 30 věřících lidí a všichni do jednoho mě slušně poslali do háje, nedokázal jsem pochopit co se to děje. Tak buď jsem špatně já nebo oni. Není jiná varianta. Moje srdce hořelo láskou k Hospodinu a myslel jsem, že všichni křesťané, které navštívím, budou stejného názoru. Ale jediné co řešili, byla jejich práce, jejich dům, jejich auto, jídlo, nákupy, televize, sociální sítě, peníze, tělesné zájmy a jiné věci, které nemají nic společného s Bohem.

Když jsem už byl naštvaný, tak jsem přitvrdil a začal jsem přísně vyučovat lidi starší o 20 let než jsem sám. Najednou jsem byl označen za pyšného, arogantního sektářského blázna, který chce jen poučovat. Někteří mě dokonce prosili, abych byl jako dřív, že se semnou nedá normálně bavit. Někteří mi dokonce řekli, že se semnou o Kristu nebudou bavit. To mě nejvíce zarazilo. Byli to lidé, kteří i více než 20 let navštěvovali církev, zvedali ruce a zpívali halleluja! Tohle jsem fakt nechápal. Dokonce vlastní rodiče mě odsoudili za falešného proroka a vyhodili z domu. To byl nejhorší okamžik. Pak jsem opět v slzách otevřel Písmo a četl jsem:

(Matouš 10:35-36)

Neboť jsem přišel postavit člověka "proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti.

Řekl jsem si ,,Ta Bible ví co jsem zrovna dělal?'' Počkat, počkat tohle je náhoda? Setkal jsem se s dalšími lidmi, kterým jsem řekl, ze máme zemřít svému životu, všeho se vzdát a jít následovat Krista a oni mě vyhodili. Pak jsem zase otevřel Písmo a tam bylo napsáno tohle:

Jan 16:2-3

Budou vás vylučovat ze synagogy; ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu. A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.

Sice mě nezabili, ale kdyby jsme žili v roce 10, jistě by mě ukamenovali. Chápal jsem, že znají mou minulost a ví, že jsem ani nechodil do církve a byl jsem ve světě. Sám jsem věděl, kdo jsem a nechápal jsem, jak je možné, že já ten poslední, můžu tu pravdu vidět a oni to nevidí. Jak je to možné? Pak jsem otevřel Písmo a tam leželo:

(Matouš 11:25)

V ten čas pak Ježíš řekl: "Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

To by sedělo. Já jsem určitě ten nejmenší a nejhorší z nich. Najednou jsem si uvědomil, že mé pochopení Písma je pro lidi až moc přísné a prezentuje velmi těžce splnitelné nároky na získání věčného života. Proto mě posílají do háje a nechtějí se semnou bavit. Jejich učení bylo příliš jednoduché. Stačilo chodit do církve, číst Bibli a zapojit se do služby v církvi a u toho dále pracovat na svém a mít lepší charakter. Za tohle mě chválili a byli jsme přátele. Ale to, co jim říkám nyní, je pravý opak. Já jsem ten, kdo poukazuje na nutnost se zřeknout všeho pro to, abych byl učedníkem. Začalo mi to připadat jakože jsem sám. Sám a opuštěný, který hlásá těžkou cestu. Ale pak jsem jednoho dne zase otevřel tu tlustou knihu a četl jsem toto:

(Matouš 7:13-14)

Vejděte těsnou branou, protože široká je [brána] a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!

Málo je těch, kdo ji nalézají? Spíš nikdo! Začali o mě mluvit nehezky. Začali mě pomlouvat a začali si blokovat mé telefonní číslo. Když jsem někomu napsal, kdo jsem, nechtěl o mě ani slyšet. Když jsem napsal, že se přiblížilo Boží království, tak mě rovnou odstřihli. Celé to moje putování pokračovalo. Když jsme byli s manželkou u jedné rodiny, která odmítala učení o následování a nevypadali, že by se semnou o tom chtěli moc bavit, začali jsme řešit jednu věc. Potřebovali jsme auto, aby jsme mohli jezdit sloužit. Já auta nemám moc rád a nevyznám se v tom, tak jsem se modlil a řekl otci, že potřebujeme auto, ať nám dá takové, jaké bude vhodné. Neměl jsem ani moc peněz a do mé firmy už asi rok nepřišla ani koruna díky coshitu-19. Najednou mi volá kamarád, že by mi prodal auto za 10.000 Kč do kterého se vejde spousta učedníků. Říkám si super! I přesto, že moje firma byla úplně mrtvá a nefunkční, najednou mi v ten samý den volal klient, objednal si mé služby a poslal mi na účet zvláštní částku. Každý klient platí jiné peníze, odvíjí se to od objemu zakázky a víte co? V ten den, kdy to auto převezl, mi na účet přišlo 10.000 Kč. Počkat počkat, rok nic nepřišlo a zrovna, když se modlím za auto, které bude sloužit, tak mi zavolá kamarád, že má auto za 10k a klient přesně v ten den pošle 10k? To je náhodička! Dokonce mi Duch svatý řekl ať mu dám místo 10k ještě navíc jednu tisícovku jako poděkování a víte co? On mi pak volal a řekl, že tu tisícovku potřeboval. Haleluja! Bůh se stará o maličké, kteří ho milují. A víte co? Zase jsem četl Boží slovo a tam stálo:

(Matouš 6:31)

Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: "Co budeme jíst?" nebo: "Co budeme pít?" nebo: "Co si oblečeme?" Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

Dále se staly tyto věci. Řešili jsme bydlení a potřebovali jsem rychle odjet z Moravy směrem do Prahy, tak jsem to vnímali. Měl jsem obavy jak to udělám a kde bydlení najdu a trápil jsem se. Modlili jsme se s mou milovanou ženou a říkali jsme Otci, aby připravil to, kde máme být. Klidně pojedeme do Afriky, když nás tam pošle, jen ať nemrzneme venku. V noci se mi zdál zvláštní sen. V tom snu, byl můj pozemský otec a vedl mě mezi takové zvláštní budovy a kousek od nich byl takový vysoký televizní vysílač. Moc se mi to nelíbilo a nechápal jsem, co to znamená. Dál jsem se tím snem nijak nezabýval. Pak jsme našli nějaké přechodné ubytování přes AirBnb, moje žena hledala spíše dlouhodobé bydlení a já už na to neměl nervy. Ukázala mi fotku bytu, který se pronajímá, líbil se mi a já jen řekl, to je dobrý, bereme to. Vůbec jsem to nezkoumal. Je to právě dnes, kdy jsem tady první den. Ubytovali jsme se, podíval jsem se z okna a hádejte co jsem viděl? Přesně tu věž z mého snu. Byla to přesně ona a ty zvláštní budovy tam byly taky naprosto totožné jako v tom snu. Pak jsem otevřel Písmo a četl jsem následující text:

(Skutky 2:17)

I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.

Co se tím vším snažím říct? Pokud se vydáte na cestu následovat Krista, tak si můžete být jistí v jedné věci, že se v Bibli bude psát o tom co žijete a vy budete žít to, co se tam píše. 

Celá ta kniha ožije!

Nikdy by se to nestalo, kdybych se nepostil a nemodlil za službu. Nikdy by ta kniha neožila, kdybych tenkrát místo lyžování nenarazil na chatu na Šumavě a nešel na houby. Chápete? Kdo má uši uslyší. Dokud neuposlechnete slova Ježíše Krista, nikdy se nemůžete posunout dál. Vytvořil jsem takový obraz, kterým bych to ještě více popsal.

Když jste učedník, tak celá Bible dává smysl. Když jste ale na cestě svého života podle svých představ, Bible je jako něco, co vám příliš smysl dávat nebude. Možná se vám bude líbit přísloví, příběhy ze Starého zákona o Josefovi nebo pár jiných textů, kdy nás v listu Korintským vybízí k lepšímu charakteru. Ale ta cesta Ježíše Krista na které jsme učedník začne dávat smysl až tehdy, kdy na tu cestu vykročíte.

Začal jsem se setkávat s více a více nepochopením od lidí, snad jen jeden kazatel na YouTube z Komárna říkal slova, se kterými jsem souhlasil. Nikdo jiný neseděl na to, co jsem četl v Písmu. Každý měl jak to říct - jiného ducha? Asi tak by se to dalo popsat... Všichni moji přátele z církve si o mě řekli, že jsem se pomátl. Všichni si říkali, že jsem zešílel. A když mě to někdy zamrzelo, otevřel jsem spolu s modlitbou Písmo a hádejte co jsem tam našel:

(2 Timoteus 4:3)

Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné.

Dokonale jsem pochopil, že Bible je kniha psaná pro toho, kdo následuje Krista. 

Dokud jsem si dělal své, realizoval vlastní plány a hledal vlastní prospěch, vlastní slávu, nechápal jsem Boží slovo. Až když jsem řekl ,,pane Ježíši, jdu do toho!'' Tak tehdy jsem začal chápat to, co předtím ne!

Nejvíce jsem rád za lidi, kteří semnou nesouhlasí. Ti mi ukazují, že jsem na správné cestě a nevědomě mě vlastně přibližují k Bohu. Musí to tak být. Písmo jasně říká, že to tak bude. Když jedete po dálnici, máte taky u cesty cedule, které ukazují kam jedete. I Boží služebník musí mít jisté znaky jak pozná, že jde dobře. Ty znaky jsou následující.

Téměř nikdo s vámi nesouhlasí a většina si myslí, že jste idiot!

Pak už vám jen zbývá si otevřít Písmo a položit si následující otázky.

1 - Souhlasil každý s Ježíšem?

2 - Souhlasil každý s učedníky?

2 - Souhlasil každý s apoštolem Pavlem?

Bylo by naivní si myslet, že ve světě, kde lidské srdce je zkaženější než tenkrát a počet démonů pořád stejný, by s vámi každý souhlasil. To by bylo velmi naivní.

Ale cesta po které jdete je ta nejlepší cesta, kterou můžete jít. Je to cesta, která vede k životu věčnému. Ta cesta se jmenuje pán Ježíš Kristus, který přišel v těle!

Bible funguje! Amen!